Pedagogická komora podporuje vyhlášení stávkové pohotovosti ve školách

Vedení Pedagogické komory podporuje stávkovou pohotovost, kterou vyhlásily školské odbory. Pokud vláda nesplnila původní slib, že zvýší platy učitelů o 15 %, mělo by jít v příštím roce do tarifů minimálně 10 % navíc. Nadále trváme na tom, aby celkové navýšení platů v roce 2020 činilo alespoň 15 % a aby vláda naplnila usnesení Poslanecké sněmovny, že platy učitelů budou činit 130 % průměrné mzdy v České republice.

„Protože už je zákon o státním rozpočtu v Poslanecké sněmovně, oslovil jsem jednotlivé poslance, aby hlasovali pro posílení kapitoly školství o chybějících pět miliard korun,“ informuje Radek Sárközi, prezident spolku Pedagogická komora, „již jsem s několika poslanci na toto téma jednal a jsem rád, že přislíbili návrhu podporu.“

V současnosti jsou učitelské platy na 110 % průměrné mzdy v ČR. Za posledních patnáct let stouply o pouhých pět procentních bodů. Vláda investuje do školství necelá čtyři procenta hrubého domácího produktu, evropský průměr je pět procent. Ročně tak chybí ve školství více než 50 miliard korun, což se negativně projevuje nejen v oblasti platů. Školám chybí finance na nákup moderní techniky, pomůcek a učebnic. Nejsou finance na podpůrné profese (školní psychologové, administrativní síly, speciální pedagogové…).

Vládou navržené zvýšení platů pedagogických pracovníků o 10 % je naprosto nedostačující. Původně bylo učitelům slíbeno opakované navýšení platů o 15 % ve třech po sobě jdoucích letech. V loňském roce to ale bylo nakonec jen necelých 11 %. Obdobná je situace i letos. V příštím roce to má být ještě méně.

„Učitelé se oprávněně obávají, že stejně jako v minulých letech najdou na svých výplatních páskách výrazně méně, než deklaruje vláda,“ upozorňuje Radek Sárközi. Současný návrh MŠMT, aby do tarifů šlo pouze 7,5 % navíc, a to zvýšením o stejnou částku 2 700 korun všem pedagogickým pracovníkům, nelze akceptovat.

Pedagogická komora se připravuje na vyhlášení stávkové pohotovosti již od léta. „Uspořádali jsme šetření mezi pedagogy, v němž se pro vyhlášení stávkové pohotovosti vyjádřilo více než devadesát procent respondentů,“ upozorňuje Radek Sárközi.

Pedagogická komora je největším školským spolkem v České republice. Působí na více než tisícovce škol. Letos organizovala akce Školy v černé nebo Otevřený dopis politikům za záchranu českého školství. Zakladatelé Pedagogické komory uspořádali v roce 2017 petici s takřka 22 000 podpisy učitelů.

Pedagogická komora, z. s.
www.pedagogicka-komora.cz

Stávková pohotovost ve školách (rozcestník)
https://www.pedagogicka-komora.cz/2019/10/aktualni-tema-stavkova-pohotovost-ve.html

Průběžné vyhodnocení dotazníku Pedagogické komory k vyhlášení stávkové pohotovosti ve školách
https://www.pedagogicka-komora.cz/2019/08/prubezne-vyhodnoceni-dotazniku.html

Výpočet Pedagogické komory, jak by vypadala tarifní tabulka pedagogických pracovníků v roce 2020 dle aktuálního návrhu MŠMT (zvýšení o 2 700 Kč všem)

Pedagogická komora navrhuje zvýšení učitelských platů o 20 procent

Vláda nesplnila usnesení Poslanecké sněmovny, které doporučovalo navýšit platy učitelů od letošního září o 15 procent. Místo toho navrhuje zvýšení tarifní části platu o 10 % a prostředků na netarifní části platu o 5 % od 1. ledna 2019. Státní rozpočet byl na konci září v přebytku skoro 17 miliard korun, premiér tudíž finance k dispozici má. Pokud vláda nestihne zvýšit platy učitelů do konce tohoto roku, Pedagogická komora navrhne kompenzovat čtyřměsíční odklad navýšením platů o dalších 5 %.

„Chceme, aby se platy pedagogů od ledna zvýšily o 20 procent,“ říká Radek Sárközi, prezident spolku Pedagogická komora, „zatím jsme oslovili s tímto návrhem poslance, kteří mohou předložit příslušný pozměňovací návrh při schvalování státního rozpočtu, uvažujeme i o stávce na podporu našeho požadavku.“

Část z těchto prostředků navíc by pokryla zvýšení příplatků pro třídní učitele, o kterém mají poslanci hlasovat na konci října. „Třídnictví je jedna z nejhůře placených prací, vychází na pouhých 20 korun za hodinu,“ upozorňuje Radek Sárközi, „měsíčně dostanete na jednoho žáka pouhých 13 korun, přitom s inkluzí a GDPR přibyla třídním učitelům spousta práce.“ Na Slovensku dostávají učitelé za třídnictví 5 % navíc k tarifu, u nás to jsou necelá 2 procenta.

Ministerstvo školství nedávno zveřejnilo statistiku, která ukazuje vývoj výdajů na školství. „Pokud srovnáte celkové výdaje na školství v roce 2011, byly vyšší než roku 2016,“ informuje Radek Sárközi. Vzhledem k hrubému domácímu produktu činily loni výdaje na školství jen o jednu desetinu procentního bodu více než roku 2008. „O školství jako prioritě politici pouze mluví, ale statistiky dokazují, že pravdou je opak a že je školství dlouhodobě hluboce podfinancované.“

Platy ve školství činily v první polovině roku 2018 pouhých 29 375 hrubého měsíčně, tedy výrazně méně, než je průměrná mzda v České republice. Patnáct let starý slib, že budou učitelé pobírat 130 % průměrné mzdy, je stále v nedohlednu. V současnosti mají učitelé 107,7 % celorepublikového průměru. Ovšem učitelky mateřských škol dostávají pouze 91,4 %, což je značně podprůměrný plat.

„Protože se do průměru započítávají i platy ředitelů škol, dosáhne ve skutečnosti řadový učitel na průměrný plat až na konci své profesní kariéry, kdy má odpracováno 32 let,“ dodává Radek Sárközi, „nástupní platy jsou mnohem nižší a čerstvé absolventy pedagogických fakult spíše odrazují.“ Plat učitelky v mateřské škole začíná na částce 19 850 korun. Učitelé základní a střední školy nastupují za 25 470 hrubého měsíčně.

Pedagogická komora, z.s.
www.pedagogicka-komora.cz

Školství o žebrácké holi aneb 25 let planých vládních slibů o prioritě bez peněz

Vzdělávání je pro politiky vždy prioritou číslo jedna. Připomínají to především před volbami. A velmi často je tato věta součástí programových prohlášení vlád. Tím ale veškeré snahy obvykle končí. Pokud nahlédneme do programových prohlášení všech vlád od vzniku samostatné České republiky, většinou v nich najdeme jen obecné fráze. V oblasti školství jsou cíle formulovány velmi vágně a konkrétními závazky ohledně jeho financování se v nich šetří jako šafránem.

Obě vlády Václava Klause (ODS, ODA, KDU-ČSL - 1992 až 1998) ani úřednická vláda Josefa Tošovského (1998) si v oblasti financování školství nestanovily žádný měřitelný cíl.

Až vláda Miloše Zemana (ČSSD - 1998 až 2002) prezentovala ve svém programovém prohlášení velmi ambiciózní konkrétní závazek: „Prioritu vzdělávání vláda konkrétně promítne do své rozpočtové politiky posilováním kapitoly školství s cílem dosáhnout do roku 2002 jejího 6 % podílu na HDP.“ Bohužel tento cíl splněn nebyl a není splněn dodnes... Pokud bychom spočítali „dluh“, který vznikl ve školství nesplněním tohoto slibu od roku 2002 do současnosti, přišlo vzdělávání o 1 bilion 380 miliard korun. To je částka, která vyjadřuje míru dlouhodobého podfinancování českého školství oproti školství ve starých členských státech Evropské unie. Důsledky vidíme všude kolem sebe, například špatnou vybavenost škol výpočetní technikou nebo chybějící personál ve školách.

Špidlova vláda (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL - 2002 až 2004) se poučila a místo konkrétního procenta ve svém programovém prohlášení uvedla obecně: „Vláda se zavazuje zvýšit platy pedagogů na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie.“ Ani to se nepovedlo a Česká republika je v současnosti na posledním místě v Evropské unii ohledně platů učitelů (platy jsou ve výši 56 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců). Ministryně Petra Buzková se sice nechala v roce 2003 slyšet, že platy učitelů by měly být roku 2006 na úrovni 130 % průměrných mezd v zemi, ale dodnes se potácejí někde kolem 100 % (částky uváděné v médiích jsou vždy včetně platů ředitelů škol). Opět můžeme spočítat vzniklý „dluh“, tentokrát v peněženkách učitelů. Kdyby byl slib Petry Buzové (který se od té doby vynoří vždy před volbami, ale ihned po nich zmizí jako bájná lochnesská příšera) splněn, mohli mít učitelé nastřádáno od roku 2006 do roku 2017 celkem o 855 000 korun navíc.

O něco konkrétnější byla vláda Stanislava Grosse (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL - 2004 až 2005). Její programové prohlášení z roku 2004 říká: „Vláda připraví ucelenou koncepci podpory výzkumu a vývoje a navrhne navýšit prostředky ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj tak, aby výdaje z veřejných prostředků na výzkum a vývoj dosáhly do roku 2010 výše 1 % HDP.“ A dále: „Vláda se zavazuje zlepšovat podmínky pro práci pedagogů v souladu se současným úsilím OECD a Evropské unie, a to včetně podmínek platových.“ To se bohužel opět nepodařilo.

Paroubkova vláda (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL - 2005 až 2006) raději první konkrétní závazek vypustila a druhý nekonkrétní doslovně opsala: „Vláda se zavazuje zlepšovat podmínky pro práci pedagogů v souladu se současným úsilím OECD a Evropské unie, a to včetně podmínek platových.“

První Topolánkova vláda (ODS - 2006 až 2007) jen obecně uvádí: „Navýšíme prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum.“ Druhá Topolánkova vláda (ODS, KDU-ČSL, SZ - 2007 až 2009) už nemá v programovém prohlášení ani to…

Nejhorší citaci nalezneme v programovém prohlášení úřednické vlády Jana Fischera (2009 až 2010): „Školství, vědu a výzkum vláda považuje za jednu z klíčových oblastí pro růst konkurenceschopnosti a bude usilovat, aby plánované redukce rozpočtových výdajů tuto oblast nepostihly.“ 

Nečasova vláda (ODS, TOP09, VV - 2010 až 2013) se rozepsala nejvíce ze všech. Výsledkem jsou následující sliby: „Vláda při respektování rozpočtových možností, demografického vývoje i věkové a genderové struktury pedagogických pracovníků vytvoří podmínky a nástroje (např. tzv. náborový příspěvek) pro dlouhodobou garanci vstupu mladých kvalifikovaných pedagogů do všech druhů škol. Za tímto účelem vláda v roce 2011 a v následujících letech posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky resortu o 2,1 mld. Kč. V roce 2012 vláda posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky v resortu o další 4 mld. Kč a poté toto navýšení zachová a zmrazí až do roku 2015 v návaznosti na celkovou veřejnou správu, kdy platy zmrazí na 3 roky.“ Náborový příspěvek pro mladé kvalifikované učitele tato vláda (ani žádná pozdější) nezavedla. Nutné je ale ocenit, že školský rozpočet v roce 2011 činil rekordní 4,3 % hrubého domácího produktu. Od té doby ale stále klesá až na 3,7 % HDP v roce 2016. Slib o zmrazení financí pro školství lze tudíž považovat za splněný…

Rusnokova úřednická vláda (2013 až 2014) se raději nezavázala k ničemu konkrétnímu.

Ani Sobotkova vláda (ČSSD, ANO a KDU-ČSL - 2014 až 2017) nebyla příliš sdílná: „Zároveň bude usilovat o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických a nepedagogických pracovníků i na modernizaci škol a jejich vybavení.“ Dlouho se v platech učitelů nic nedělo, ale těsně před volbami si vláda na školství vzpomněla a od listopadu 2017 (tedy až po volbách) navýšila tarifní část platu učitelů o 15 %, což bylo zhruba 13procentní zvýšení celkových platů (v ostatních oblastech vzrostly platy o 10 %). Znovu si ale připomeňme, že právě za této vlády klesly výdaje na školství na 3,7 % HDP, což bylo nejméně v historii České republiky. V této souvislosti jsou prohlášení exministryně školství Kateřiny Valachové o rekordním školském rozpočtu velmi manipulativní. Ano, nominálně se výdaje na školství zvyšují, ale hrubý domácí produkt země roste mnohem rychleji a školství přestává být konkurenceschopné ve srovnání s jinými oblastmi, například v platech pedagogů.

Babišova vláda (ANO - nyní v demisi) píše v lednu 2018 ve svém programovém prohlášení: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich stávající výše.“ Realita v roce 2018 je ale taková, že kraje hlásí chybějící 2,5 miliardy korun na inkluzi, což některé z nich řeší tím, že povinné společné vzdělávání financují na úkor nenárokové složky platů všech zaměstnanců škol. Z 15procentního zvýšení učitelských platů prezentovaného v médiích je tak reálně 11 procent.

Návrh programového prohlášení koaliční vlády ANO a ČSSD z května 2018 větu opakuje a doplňuje ji o „nepedagogy“: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017.“ Tady se projevila značná nekompetentnost autorů, protože pedagogičtí pracovníci ve školách, kteří nejsou učiteli, podle této podivné formulace zřejmě ostrouhají (jde například o vychovatelky, speciální pedagogy, asistenty nebo školní psychology) – na ně se totiž zvýšení platů nevztahuje.

Otázkou je, jestli tomuto slibu ještě někdo ve školství věří. Zkušenosti z minulosti ukazují, že je na místě spíše skepse. Učitelé stále častěji hlasují nohama a odcházejí mimo školství. Ředitelé škol marně shánějí učitelky prvního stupně nebo učitele vyučovacích předmětů jako jsou matematika, fyzika, informatika, cizí jazyky atd. Není divu, když nástupní plat pokladní v Lidlu je zhruba stejný jako nástupní plat učitele střední školy…

Vlády svá programová prohlášení ohledně financí pro školství neplní. Většinou si žádný měřitelný cíl raději nestanoví. Často vláda do konce volebního období nevydrží. Napadá mě jediné řešení: Politici, splňte své sliby okamžitě po ustavení vlády, nebudete na to muset čtyři roky myslet a nestane se vám, že byste to nestihli. Učitelé na lepší podmínky marně čekají už 25 let.

Radek Sárközi
prezident spolku
Pedagogická komora, z.s.
www.pedagogicka-komora.cz